Stoleté výročí 1. mistrovství světa v lyžování v Janských Lázních
V únoru roku 1925 proběhly v Janských Lázních Mezinárodní lyžařské závody, které byly po 12 letech uznány jako 1. samostatné mistrovství světa v lyžování. Do Janských Lázní tenkrát přijely tisíce diváků, účastníci z dvanácti zemí závodili v běhu na tratích dlouhých 50 a 18 kilometrů. Na Krakonošově můstku, který stával přímo proti evangelickému kostelu v centru města, se skákalo o vítězství v severské kombinaci i v samostatné skokanské soutěži.
Pro mladé Československo byla obrovská čest pořádat takto významnou sportovní akci. O československém pořadatelství se rozhodlo na XIII. mezinárodním kongresu v Chamonix na základě skvěle zorganizovaných Kongresových závodů v roce 1923 v Harrachově. Rozhodování Československého lyžařského svazu o místě konání nebylo jednoduché, ale nakonec byla dána přednost Janským Lázním před Harrachovem, a to hlavně díky kvalitnějšímu zázemí (hotely, lázeňský bazén, kolonáda).
Přípravy závodů se neobešly bez komplikací. Československý lyžařský svaz neměl v Janských Lázních svoji základnu a v mnohém se musel spoléhat na místní německý lyžařský svaz HDW. Největší problémy však působilo počasí. Zima roku 1925 byla opravdu mizerná. Pět dnů před začátkem mistrovství se kvůli dešti musela narychlo přesouvat trať 50kilometrového závodu. Vojáci celý týden vozili z lesa na plachtách sníh, aby byla trať sjízdná. Startovalo se přímo na kolonádě před Lázeňským domem, kde byl zároveň cíl.
Začínalo se ve čtvrtek 12. února závodem na 50 kilometrů. V půlminutových intervalech startovalo devadesát závodníků. Na trase bylo zřízeno šest polních telefonních stanic, takže průběžné výsledky byly neustále hlášeny přímo na kolonádu, kde diváci přepočítávali aktuální časy. Trať vedla z Janských Lázní na Černou horu, dále přes Lesní boudu a přední Rennerovky do Strážného. Po stoupání na Žalí a Benecko závodníci uhnuli směrem na Kněžice, pokračovali do Lánova a Černého Dolu a odtud zamířili zpátky do Janských Lázní. Do Jilemnice se bohužel kvůli nedostatku sněhu nejelo. Vyhrál Franz Donth z Rokytnice nad Jizerou v neuvěřitelném čase 5 hodin a 9 minut. Závod běželi i pamětníci tragického závodu na 50 kilometrů z roku 1913, při kterém zahynuli Hanč a Vrbata.
V sobotním závodě na 18 kilometrů se běželo o individuální vítězství, ale časy se rovněž započítávaly do celkových výsledků severské kombinace (běh a skok), která se tehdy považovala za královskou disciplínu. O neuvěřitelných 17 vteřin v čase 1:43:38 vyhrál československý závodník Otakar Německý před znovu vynikajícím Franzem Donthem.
Na nedělní skokanské závody dorazilo podle očekávání nejvíce diváků. Z Prahy byly vypraveny speciální vlaky a celkový počet diváků se odhadoval až na deset tisíc. Kromě místních skokanských velikánů – Adolfa Bergera (Janské Lázně) a Franze Wendeho (Svoboda nad Úpou), kteří na zdejším můstku létali i 50 metrů daleko, dorazilo dalších šedesát letců. Toho dne si však pro zlatou medaili doplachtil Willy Dick, reklamní grafik z Krušných hor, skokem dlouhým 44 metrů.
Po dlouhém a komplikovaném přepočítávání se diváci dozvídají i jméno vítěze v severské kombinaci. Není jím nikdo jiný než oblíbený lyžař Otakar Německý z Nového Města na Moravě.
Toto je ve stručnosti příběh 1. samostatného mistrovství světa. Celou zimní sezónu budeme připomínat sté výročí této slavné události mnoha sportovními a kulturními akcemi. Zveme vás na Retro ples v lázeňské kolonádě ve stylu dvacátých let, historickou výstavu, lyžařský závod „Po stopách původního 18kilometrového závodu“, sjezdový závod na Protěži, běžkařské závody, ochotnické divadlo, konferenci o Emerichu Rathovi, setkání lyžařských pamětníků, koncerty, filmy a další.
Akci pořádá spolek Rendezvous Ski Races 1925–2025 ve spolupráci s městem Janské Lázně, Státními léčebnými lázněmi Janské Lázně, SkiResortem Černá hora – Pec, Pamětí Krkonoš a mnoha dalšími partnery, s podporou Královehradeckého kraje.
Program a aktuální informace naleznete na www.fis1925.com.
Zanedlouho si připomeneme 30 let od otevření naší jičínské prodejny a tak jsme si ji před oslavou nechali "zvěčnit" od Fotograf Jakub Podobský. Za snímky i bezvadnou spolupráci moc děkujeme!
Třeba vás fotky motivují k pořízení nějakého toho outdoorového vybavení. Zastavte se, rádi vám pomůžeme s jeho výběrem 😉
Místo "outdoor" jsme tenkrát prostě říkali "jít ven". Ale pořádné vybavení jsme si taky zasloužili. Proto jsme před 25 lety v srpnu otevřeli na Husovce v Jičíně nejen outdoorový obchod Sagitta Sport. Samozřejmě s nejnovějšími kolekcemi značek Warmpeace, Salewa, Singing Rock, Cassin, ale také Nike či Head.
Ano, to byla veliká show. Přijela takřka celá česká lyžařská reprezantace a největší fronta stála na podpisy čerstvé juniorské mistryně světa. Nějaká Kateřina Neumannová. Na přehlídkovém mole jsme ukázali tu nejnovější outdoorovou módu a hlavně jako první v ČR představili průlomové řady od Shimana. 3 x 6 převodů - to bylo něco, dámy a pánové!
Protože jsme tehdy pod značkou Sagitta montovali vlastní kola (mimochodem na nich honila fyzičku celá ta lyžařská reprezentace), tak nemohl chybět závod horských kol. Zápolilo se na trase Jičín - Tábor a byla to přehlídka těch nejlepších strojů své doby - široké pláště, brzdy cantilever a odpružení vlastním tělem.
Celá otevíračka byla skutečně všesportovní podívanou. Na boční zdi protějšího domu, ve kterém sídílila Investiční a poštovní banka, jsme vybudovali dočasnou lezeckou stěnu, na které předvedli svou obratnost a sílu v prstech nejlepší lezci a lezkyně Českého ráje.
A za ty roky se změnilo všechno možné. Zboží, lidi i nápisy nad obchodem (14 let jsme byli v síti HUDYsport). Ale dvě věci zůstaly od začátku do dneška stejné - místo v centru Jičína a Jirka “Fugas” Všetečka v čele.
Narodil se 10 .6. 1825 v Overbo, malé vesničce na jihu Norska. Zde strávil i své dětství společně s rodiči, prarodiči a starším bratrem. Sondre byl velice živé dítě a měl zájem o všechny aktivity, letní i zimní. Jeho největší zálibou bylo lyžování na zasněžených vršcích Morgedalu. Lyže mu vyrobil otec z borovicového dřeva, i přesto že nebyl jeho zálibou moc nadšen. Malý Sondre unikal všedním povinnostem na farmě, o škole ani nemluvě. Lidé, kteří ho často vídávali sjíždět ty nejprudší a nejzrádnější svahy říkávali, ze se narodil s lyžemi a pro lyže. Ale ani skákání mu nebylo cizí. Ještě jako dítě přeskočil na lyžích střechu jejich domu. Sondre byl přirozeně velice hravý a veselý. Jako mladík miloval divoké večírky, kde s radostí hrával na housle, tančil a flirtoval s devčaty. 15 .1. 1854 se oženil s Ranii a odstěhoval se do Kasin, který byl později nazván jako Sondreho země. Byl šikovný po otci a tak se živil vyráběním a prodáváním různých nástrojů, mimo jiné i lyží a houslí. Stal se otcem 8 dětí. Rodina se často stěhovala, až nakonec zakotvila v krajině, kterou Sondre pojmenoval Norheim, a po které přijmul i své příjmení. Jeho rodné příjmení bylo Auverson, podle jeho otce - syn Auvera.
I přes mnoho rodinných povinností na lyžování nezanevřel. Nedokázal žít bez hor a sjezdovek. Jen tam se cítil sám sebou a svobodný. Sjížděl náročné svahy mezi stromy a skálami. Právě tyto náročné terény ho přiměly upravit svoji výzbroj. Lyže více vykrojil a zkrátil, aby se lépe vyhnul překážkám. Vázání obohatil praktickým páskem okolo paty, aby mu při riskantních skocích nespadlo z bot. V širokém dalekém okolí platil Sondre za nejlepšího lyžaře a tak s radostí přivítal pozvání na 1. národní závod, který se konal r. 1868 v Christianii, dnešním Oslu. Sondre závod bezkonkurenčně vyhrál a všechny šokoval svoji brilantí technikou.
Podmínky v Norsku nebyly v sedmdesátých letech příznivé a tak Sondreho rodina, jako spousta jiných, emigrovala do Ameriky. Znovu se usadil v Severní Dakotě, ale ani tam nebyl život o mnoho lehčí. Sondre nezanevřel na své lyžování ani na prérii. V zimě se proháněl po místních zamrzlých jezerech. 9. 3. 1897 umírá v Denbigh. Jeho hrob zůstal po dlouhou dobu 68 let anonymní. Až jeho pravnučka začala pátrat po osudu Sondreho a na jeho hrob v roce 1965 umístila náhrobek:
"Na památku Sondre Norheima, průkopníka a šampióna moderního lyžování. Rozvinul slalom a představil telemarské oblouky a kristiánky. Narozen 1825 v Morgedalu, Telemark, Norsko. Zemřel v USA roku 1897."
Závodníci dlouho přemýšleli jak zkrátit dráhu po doskoku, aby nemuseli tak daleko a dlouho šlapat zpět do kopce. Řešení tohoto dlouhodobého problému přináší mistr lyžar, Sondre Norheim. Již v roce 1860 předvedl skok dlouhý 30,5 metru a dráhu doskoku výrazně zkrátil použitím elegantní pozice, kdy byla pata vnitřní lyže zvednuta. Tento typ oblouku byl pojmenován telemarský v roce 1888 při příležitosti závodu v němž se utkal zástupce reprezentujicí Sondreho školu z Telemarkenu a mladík z Christianie. Diky jedinečné technice se zvednutou patou vyhrál mladík z Telemarkenu a na jeho počest byl oblouk pojmenován telemarský. Název oblouku, kristiánka se začal oficiálně užívat až v roce 1901.
Nový styl lyžování nebyl jediný Norheimův přinos. Představil první carvingové vykrojené lyže se zdokonaleným vázáním. v roce 1867 vzniká první lyžařská škola tzv. Norská lyžařská škola.
Poprávu je Sondre považován za otce moderního lyžování. Proč moderního? Jako první začal používat lyže jako prostředku k rekreaci a sportu. Dokonce v letech 1952 a 1960 při příležitosti konání zimních olympijských her v Oslu a Squaw Valley byl olympijský oheň zažehnut od krbu v Sondreho rodném domě. Telemark setrvával v nezměněné podobě až do konce 19 století. Teprve počátkem 20. století se začaly uplatňovat nové a lepší trendy.
text: "Pól"
Dva studenti z Jičína, Josef Hendrych a Josef Kubín, si po urputném boji v soustavě komínů podávají ruce na vrcholu Mnicha. Monumentální pískovcové věže v Prachovských skalách. Je to vůbec poprvé, kdy člověk shlíží na okolní krajinu z tohoto místa. Předchozí půl rok usilovného cvičení a tvrdých pádů na skalách přinesl zaslouženou odměnu.
Po sestupu oba horolezci společně se svými přáteli zapisují dramatický průběh výstupu do vrcholové knížky a vytvářejí tak první zprávu o horolezectví v Prachovských skalách. A co víc, dnes už všichni víme, že šlo o vůbec první horolezecký výstup českých lezců na území dnešní České republiky!
Mladíci svůj čin dokládají společnou fotografií z...
My už to víme. Ale museli jsme hodně pátrat. Přece jen za těch 111 let vyrašila trocha kapradí, keřů a mech se taky činil. Teď zapátrejte vy. Zanořte se do skal, vyfoťte se na místě, kde se začala psát prachovská horolezecká historie a zapojte se do soutěže o lano OCÚN Cult.
Svoji fotku nám pošlete do zpráv na našem facebookovém profilu a u soutěžního příspěvku napište "NALEZENO". Případně fotku pošlete na email info@telemark.cz nebo ji přineste vytištěnou a s vašimi kontaktními údaji do prodejny do 28. října 2018.
Vítězové budou dva.
Ten, kdo bude nejrychlejší a doručí nám fotku ze správného místa jako první vyhraje šedesátimetrové lano OCÚN Cult 9,8 mm.
A dalšího vítěze vylosujeme z ostatních "pomalejších" soutěžních příspěvků v pondělí 29. října 2018 v 9 hodin a obdrží zarámovaný dobový snímek původních členů LKP.
Protože k lezení máme blízko. A nemyslíme jen vzdáleností z Jičína. Lezení je nedílnou součástí našich životů a Fugas s Janou jsou členy stejného lezeckého oddílu - Lezeckého kroužku Prachov, který založili mladí prvovýstupci a jejich přátelé.
Tak se těšíme na vaše úlovky!
