Zjistěte o SKIALPECH první poslední

Zanedlouho si připomeneme 30 let od otevření naší jičínské prodejny a tak jsme si ji před oslavou nechali "zvěčnit" od Fotograf Jakub Podobský. Za snímky i bezvadnou spolupráci moc děkujeme!
Třeba vás fotky motivují k pořízení nějakého toho outdoorového vybavení. Zastavte se, rádi vám pomůžeme s jeho výběrem 😉

14. srpna 1993

Místo "outdoor" jsme tenkrát prostě říkali "jít ven". Ale pořádné vybavení jsme si taky zasloužili. Proto jsme před 25 lety v srpnu otevřeli na Husovce v Jičíně nejen outdoorový obchod Sagitta Sport. Samozřejmě s nejnovějšími kolekcemi značek Warmpeace, Salewa, Singing Rock, Cassin, ale také Nike či Head.

Přehlídka za účasti hvězd největších

Ano, to byla veliká show. Přijela takřka celá česká lyžařská reprezantace a největší fronta stála na podpisy čerstvé juniorské mistryně světa. Nějaká Kateřina Neumannová. Na přehlídkovém mole jsme ukázali tu nejnovější outdoorovou módu a hlavně jako první v ČR představili průlomové řady od Shimana. 3 x 6 převodů - to bylo něco, dámy a pánové!

 

Připravit, pozor, start!

Protože jsme tehdy pod značkou Sagitta montovali vlastní kola (mimochodem na nich honila fyzičku celá ta lyžařská reprezentace), tak nemohl chybět závod horských kol. Zápolilo se na trase Jičín - Tábor a byla to přehlídka těch nejlepších strojů své doby - široké pláště, brzdy cantilever a odpružení vlastním tělem.

Lezli muži, ženy, příchozí

Celá otevíračka byla skutečně všesportovní podívanou. Na boční zdi protějšího domu, ve kterém sídílila Investiční a poštovní banka, jsme vybudovali dočasnou lezeckou stěnu, na které předvedli svou obratnost a sílu v prstech nejlepší lezci a lezkyně Českého ráje.

Tak takové to před 30 lety bylo

A za ty roky se změnilo všechno možné. Zboží, lidi i nápisy nad obchodem (14 let jsme byli v síti HUDYsport). Ale dvě věci zůstaly od začátku do dneška stejné - místo v centru Jičína a Jirka “Fugas” Všetečka v čele.

 

Sondreho historie začíná v Morgedalu v kraji Telemark

Narodil se 10 .6. 1825 v Overbo, malé vesničce na jihu Norska. Zde strávil i své dětství společně s rodiči, prarodiči a starším bratrem. Sondre byl velice živé dítě a měl zájem o všechny aktivity, letní i zimní. Jeho největší zálibou bylo lyžování na zasněžených vršcích Morgedalu. Lyže mu vyrobil otec z borovicového dřeva, i přesto že nebyl jeho zálibou moc nadšen. Malý Sondre unikal všedním povinnostem na farmě, o škole ani nemluvě. Lidé, kteří ho často vídávali sjíždět ty nejprudší a nejzrádnější svahy říkávali, ze se narodil s lyžemi a pro lyže. Ale ani skákání mu nebylo cizí. Ještě jako dítě přeskočil na lyžích střechu jejich domu. Sondre byl přirozeně velice hravý a veselý. Jako mladík miloval divoké večírky, kde s radostí hrával na housle, tančil a flirtoval s devčaty. 15 .1. 1854 se oženil s Ranii a odstěhoval se do Kasin, který byl později nazván jako Sondreho země. Byl šikovný po otci a tak se živil vyráběním a prodáváním různých nástrojů, mimo jiné i lyží a houslí. Stal se otcem 8 dětí. Rodina se často stěhovala, až nakonec zakotvila v krajině, kterou Sondre pojmenoval Norheim, a po které přijmul i své příjmení. Jeho rodné příjmení bylo Auverson, podle jeho otce - syn Auvera.

I přes mnoho rodinných povinností na lyžování nezanevřel. Nedokázal žít bez hor a sjezdovek. Jen tam se cítil sám sebou a svobodný. Sjížděl náročné svahy mezi stromy a skálami. Právě tyto náročné terény ho přiměly upravit svoji výzbroj. Lyže více vykrojil a zkrátil, aby se lépe vyhnul překážkám. Vázání obohatil praktickým páskem okolo paty, aby mu při riskantních skocích nespadlo z bot. V širokém dalekém okolí platil Sondre za nejlepšího lyžaře a tak s radostí přivítal pozvání na 1. národní závod, který se konal r. 1868 v Christianii, dnešním Oslu. Sondre závod bezkonkurenčně vyhrál a všechny šokoval svoji brilantí technikou.
Podmínky v Norsku nebyly v sedmdesátých letech příznivé a tak Sondreho rodina, jako spousta jiných, emigrovala do Ameriky. Znovu se usadil v Severní Dakotě, ale ani tam nebyl život o mnoho lehčí. Sondre nezanevřel na své lyžování ani na prérii. V zimě se proháněl po místních zamrzlých jezerech. 9. 3. 1897 umírá v Denbigh. Jeho hrob zůstal po dlouhou dobu 68 let anonymní. Až jeho pravnučka začala pátrat po osudu Sondreho a na jeho hrob v roce 1965 umístila náhrobek:
"Na památku Sondre Norheima, průkopníka a šampióna moderního lyžování. Rozvinul slalom a představil telemarské oblouky a kristiánky. Narozen 1825 v Morgedalu, Telemark, Norsko. Zemřel v USA roku 1897."

Sondreho přínos:

Závodníci dlouho přemýšleli jak zkrátit dráhu po doskoku, aby nemuseli tak daleko a dlouho šlapat zpět do kopce. Řešení tohoto dlouhodobého problému přináší mistr lyžar, Sondre Norheim. Již v roce 1860 předvedl skok dlouhý 30,5 metru a dráhu doskoku výrazně zkrátil použitím elegantní pozice, kdy byla pata vnitřní lyže zvednuta. Tento typ oblouku byl pojmenován telemarský v roce 1888 při příležitosti závodu v němž se utkal zástupce reprezentujicí Sondreho školu z Telemarkenu a mladík z Christianie. Diky jedinečné technice se zvednutou patou vyhrál mladík z Telemarkenu a na jeho počest byl oblouk pojmenován telemarský. Název oblouku, kristiánka se začal oficiálně užívat až v roce 1901.

Nový styl lyžování nebyl jediný Norheimův přinos. Představil první carvingové vykrojené lyže se zdokonaleným vázáním. v roce 1867 vzniká první lyžařská škola tzv. Norská lyžařská škola.
Poprávu je Sondre považován za otce moderního lyžování. Proč moderního? Jako první začal používat lyže jako prostředku k rekreaci a sportu. Dokonce v letech 1952 a 1960 při příležitosti konání zimních olympijských her v Oslu a Squaw Valley byl olympijský oheň zažehnut od krbu v Sondreho rodném domě. Telemark setrvával v nezměněné podobě až do konce 19 století. Teprve počátkem 20. století se začaly uplatňovat nové a lepší trendy.

text: "Pól"

The story of Sondre Norheim – the father of modern skiing

 

 

 

4. října 1907

Dva studenti z Jičína, Josef Hendrych a Josef Kubín, si po urputném boji v soustavě komínů podávají ruce na vrcholu Mnicha. Monumentální pískovcové věže v Prachovských skalách. Je to vůbec poprvé, kdy člověk shlíží na okolní krajinu z tohoto místa. Předchozí půl rok usilovného cvičení a tvrdých pádů na skalách přinesl zaslouženou odměnu.

Po sestupu oba horolezci společně se svými přáteli zapisují dramatický průběh výstupu do vrcholové knížky a vytvářejí tak první zprávu o horolezectví v Prachovských skalách. A co víc, dnes už všichni víme, že šlo o vůbec první horolezecký výstup českých lezců na území dnešní České republiky!

Mladíci svůj čin dokládají společnou fotografií z...

 

...moment! Ze kterého místa ta fotka vlastně je?

 

 

No, to je otázka na vás

My už to víme. Ale museli jsme hodně pátrat. Přece jen za těch 111 let vyrašila trocha kapradí, keřů a mech se taky činil. Teď zapátrejte vy. Zanořte se do skal, vyfoťte se na místě, kde se začala psát prachovská horolezecká historie a zapojte se do soutěže o lano OCÚN Cult.

 

Udělejte fotku, vyhrajte lano

Svoji fotku nám pošlete do zpráv na našem facebookovém profilu a u soutěžního příspěvku napište "NALEZENO". Případně fotku pošlete na email info@telemark.cz nebo ji přineste vytištěnou a s vašimi kontaktními údaji do prodejny do 28. října 2018.

Vítězové budou dva.

 

Ten, kdo bude nejrychlejší a doručí nám fotku ze správného místa jako první vyhraje šedesátimetrové lano OCÚN Cult 9,8 mm.
A dalšího vítěze vylosujeme z ostatních "pomalejších" soutěžních příspěvků v pondělí 29. října 2018 v 9 hodin a obdrží zarámovaný dobový snímek původních členů LKP.

 

Proč soutěž pořádá SAGITA?

Protože k lezení máme blízko. A nemyslíme jen vzdáleností z Jičína. Lezení je nedílnou součástí našich životů a Fugas s Janou jsou členy stejného lezeckého oddílu - Lezeckého kroužku Prachov, který založili mladí prvovýstupci a jejich přátelé.

 

Tak se těšíme na vaše úlovky!