Zjistěte o SKIALPECH první poslední

Skialpové vázání

výběr, údržba, skladování a použití

Nové  
skialpové vázání

Stoupáte teprve hodinu a už jste mokří, jako byste vylezli z bazénu. Funíte jako lokomotiva a z vašeho parťáka se stává tečka na obzoru. Sjezd pro vás bude za odměnu, ale teď teda trpíte. Možná to dvoukilové vázání nebyla úplně šťastná volba.

Pro začátek
si odpovězte
na tyto otázky.

  • KDE budete skialpovat nejčastěji? V Krkonoších při pohodových túrách? Honit fyzičku na sjezdovce na Ještědu? Podnikat alpské přechody? Vyrážet od lanovek za dlouhými sjezdy v prašanu? Nebo sjíždět strmé tatranské žlaby?
  • KOLIK dní strávíte na skialpech? Dostanete se na hory jednou dvakrát za týden? Nebo to vidíte spíš na prodloužený víkend jednou za měsíc? A nebo jste na horách častěji než doma?
  • JAK lyžujete? Ovládáte vy lyže, nebo ony vás? Lyžujete, nebo spíš sjíždíte? Už jste někdy jeli 500 výškových metrů v prašanu? A možná, že máte v úmyslu na skialpech víc chodit, než sjíždět. Taky varianta. Každopádně ani tak se sjezdům nevyhnete.
  • KOLIK vážíte a je vám let? I dámy musí s pravdou ven. Bez hmotnosti nelze určit rozsah vypínacích sil potřebných pro bezpečnou funkci vázání. A věk? Ten se podepisuje na kondici vašich kostí, tak aby vám vydržely celé.
  • MÁTE už nějakou výbavu? Jedno musí ladit s druhým - podle skialpové disciplíny, kterou hodláte provozovat. Pakliže už máte doma opřené lyže a pod nimi krabici s vázáním, budete mít výběr vázání malinko omezený.
Vybrat to pravé skialpové vázání je pouze první krok. Pak následuje montáž, a tu rozhodně neprovádějte doma na kuchyňské lince. Bez speciální šablony a vrtáků to ani kutil Tim nezvládne.

Konstrukce vázání

Skialp nebo freeride? V zásadě existují dva druhy skialpového vázání. Na túry, při kterých hodně šlapete, volíte lehčí bezrámové vázání. Naopak na freeride, kde je chůze spíše nutné zlo, sáhnete spíše po robustním vázání rámovém.

Rámové vázání

Má jednu velkou výhodu a taky jednou velkou nevýhodu. Pozitivní je určitě skutečnost, že do rámového vázání upnete i běžné lyžařské boty a můžete v něm střídat lyžáky různých velikostí. Vysoká hmotnost ale diskvalifikuje tento typ skialpového vázání z nějakých dlouhých túr. Spíše s ním tak dojít od lanovky k nástupu do freeridu - vždyť při každém kroku zvedáte celé vázání. Ovšem opora ve sjezdu a přenos energie na lyže je perfektní.
I když, máte-li například poškozené kolenní vazy, rámové skialpové vázání pro vás bude jediná správná volba na túry i freeride. Narozdíl od bezrámového totiž vypíná především přes špičku, což je pro oslabená kolena klíčová vlastnost.

Bezrámové vázání

S bezrámovým vázáním - pastičkami - přišel v roce 1984 Fritz Barthel a dlouho na něj držel monopol Dynafit. Po uvolnění patentové ochrany se ale do vývoje tohoto typu vrhly snad všechny značky a na skialpové túry už se téměř nepoužívá jiného vázání. Důvod je jasný: subtilní konstrukce = nízká váha. Navíc hroty ve špičce vázání zapadnou do důlků v přední části lyžáky a při chůzi tak zvedáte jen botu samotnou - nikoliv celé vázání.
Subtilnost bezrámového vázání možná může vyvolávat pochyby o jeho tuhosti, ale ty jsou liché i pro opravdu urostlé lyžaře. Drobnou nevýhodou je snad jen to, že do bezrámového vázání upnete pouze boty osazené tzv. inserty - kovovými důlky pro spojení s vázáním. Nicméně ty už dnes najdete na většině modelů skialpových bot.

Váhový rozdíl

Ten je mezi rámovým a bezrámovým vázáním docela výrazný. Robustní freeridové vázání může vážit až 3 kg. Kdežto bezrámové vázání se pohybuje od 0,4 do 1 kg, freeridové verze pak mezi 1,2 a 1,5 kg. A třeba ta úplně nejlehčí závodní vázání váží pouho pouhých 90 gramů - celý pár.

VÁZÁNÍ PRO DĚTI

Ono teda nejde o vázání jako takové. Spíše speciální vložky - adaptér, které se upevní do klasického alpského vázání sjezdových lyží. Do adaptérů upnete jakékoliv lyžařské boty a děti díky nim mohou chodit a sjíždět v terénu s vámi - na sjezdové výbavě.

Vypínací síly

Vázání musí umět dvě věci. Pevně spojovat lyži s botou, když se potřebujete do oblouku pořádně opřít. A taky lyži odhodit, když se dostanete do laviny nebo situace, která by vás stála koleno. To je jeho bezpečnostní funkce. Nicméně aby vázání vypínalo jen tehdy, když je to opravdu nezbytné, musí vypínací síly odpovídat vaší hmotnosti, stylu jízdy a věku.
Vypínací síly reprezentuje hodnota DIN, kde jeden stupeň je - zjednodušeně řečeno - plus mínus desetinnou váhy lyžaře. Vázání s rozsahem DIN 3 - 10 je tedy vhodné pro lyžaře s hmotností od 30 do 100 kg, dalo by se říct. Ovšem není to tak jednoznačné. Roli hraje také razance jízdy nebo terén, ve kterém lyžujete. Brousíte-li strmé žlaby a skáčete přes skalky, potřebuje i při 80 kg váhy hodnoty DIN 12 i vyšší. Vázání navíc nejspolehlivěji funguje ve středních hodnotách - tedy stokilovému lyžaři vázání s hodnotou DIN 3 - 10 nemusí stačit.
U rámových vázání se vypínací síly nastavují na patce i špičce. U většiny bezrámových pak pouze na patce, přičemž ale vypíná i špička - jen ji nesmíte na sjezd zablokovat do nevypínací pozice výstupu.
Existují i jiné způsoby nastavení vypínacích sil - sofistikované více či méně. Rozebírat je nebudeme. I strojové seřízení má své mouchy.
Stejně jako montáž vázání, i nastavení vypínacích sil nechte na odbornících. Nastavíte-li je špatně, může vázání vypnout v nevhodný okamžik a skončíte s úrazem. Nebo nevypne vůbec a to je podobný problém.

Brzdy nebo řemínky?

Zpočátku převládaly na skialpovém vázání pojistné řemínky - tzv. sichráky. Dnes vládnou brzdičky a najdete je na většině modelů vázání na horské túry či freeride. Nicméně i řemínky mají svůj smysl - například v ledovcovém terénu, kde hrozí ztráta lyže při pádu do trhliny. Nebo ve strmých žlabech, kde ztráta lyže znamená obří problémy. Samozřejmě jsou vázání bez brzd lehčí a méně se s nimi nadřete. Pro závoďáky, rychlíky a ty, co spíše chodí, správná volba.
Vázání s brzdami se většinou vyrábí v několika variantách jejich šířky - důležité je vybrat tu správnou. Brzdy se nesmí zablokovat o povrch lyže, ale ani ji příliš přesahovat.

Kompatibilita s botami

To že botu do vázání zacvaknete ještě neznamená, že bude plnit svou bezpečnostní funkci a ve sjezdu vás nezradí. Spoustu lehkých bot s inserty na bezrámové vázání třeba zapnete i do rámového, ale kratší špička a pata boty v něm nebudou správně držet. Nálitky na patě a špičce jsou totiž často příliš malé a navržené jen pro spojení s mačkami.
  • K lehkým skialpovým botám na túry patří lehké bezrámové vázání.
  • Tvrdé freeridové boty si budou nejlépe rozumět s vázáním rámovým.
  • Freeridové boty osazené inserty pro bezrámové vázání pasují do obou typů vázání.
  • Lehké skialpové boty naopak do rámových vázání většinou nepasují - právě kvůli miniaturním nálitkům na patě a špičce.
  • Drobný nesoulad v kompatibilitě může být i mezi bezrámovými vázáními, proto se vždy raději poraďte s odborníky.
  • Alpská vázání v naprosté většině nejsou vhodná pro skialpinistickou obuv - oproti sjezdové má totiž prohnutou podrážku.

Stoupací hřebeny - haršajsny

Po mrazivé noci je sníh tvrdý jako beton a bude pár hodin trvat, než pod paprsky slunce povolí. Lyže se vám nebezpečně smekají a pásy na ledovatém podkladu absolutně nedrží. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy na vázání nasadíte haršajsny - jakési mačky na lyže. Ostré kovové hřebeny ze zahryznou do tvrdého podkladu a dodají vašim krokům jistotu.
Každá značka vázání má vlastní haršajsny. Takže při výběru těch pravých musíte zohlednit jen šířku lyže pod patou a znát přesný model svého vázání.
Obout se do vázání je pohoda na rovině před chatou, ale v terénu se z toho občas stává souboj kdo s koho. Chce to trénink a hlavně klid. Po pár túrách už budete rutinéři.

Skialpové vázání
v terénu

Fičák jako blázen. Bodavé krystalky sněhu vás laskají po tvářích a jen co se vyzujete z lyží, hned zapadnete po kolena. A teď si v tom sundejte pásy a připravte na sjezd. Člověk má co dělat, aby na něco nezapomněl a nepřišel kvůli tomu o lyže.
  • Při obouvání do vázání si postavte lyže na rovinu nebo si sníh pod lyžemi urovnejte.
  • Napřed si obouvejte spodní lyži.
  • U bezrámového vázání zvedejte páčku na špičce - aretujte - pouze pro výstup. Při sjezdu musí být páčka v dolní poloze - aby špička fungovala jako bezpečnostní.
  • Naučte se ovládat stoupací opěrku hrotem a talířkem lyžařských holí. Je to rychlejší a pohodlnější.
  • Při výstupu nezvedejte patní opěrku zbytečně vysoko - chůze je pak nepřirozená a stojí hodně sil.
  • Před obutím do lyží očistěte vázání od sněhu - především prostor pod pružinami ve špičce. Jinak boty nezacvaknete, případně nemusí ve vázání správně držet.
  • Při delší pauze během túry očistěte vázání od sněhu - mohl by ve vázání zmrznout.
  • Při manipulaci sundávání a nasazování pásů přepněte brzdičky do aktivní polohy - režimu sjezdu. Jinak by vám mohly ujet. Pokud brzdičky nemáte, pokládejte lyže na vázání - skluznicí nahoru.
  • V batohu noste nářadí, kterým se dá vázání nastavit - alespoň jedno do skupiny.

Skialpové vázání v průběhu sezóny

  • Průběžně kontrolujte dotažení vrutů a přesvědčte se, že spolehlivě drží na lyži.
  • Vruty se nesmí protáčet. Pokud se to děje, do konstrukce lyže se nejspíš dostala voda a poškodila jádro. V servise vám to pomohou vyřešit.
  • Před túrou zkontrolujte, zda není vázání poškozené. K újmě může dojít i při přepravě.
  • Pokud jste svou výbavu někomu půjčili, přesvědčte se po vrácení, že máte správně nastavené vypínací síly a délku na své boty.

Skialpové vázání po sezóně

Poslední sjezd sezóny. Opíráte lyže do kouta, ze kterého je vytáhnete zase až na podzim. Otázka v jakém stavu. Proto jim před tím letním koutem věnujte ještě chvíli pozornosti. A vázání obzvlášť. Ať s prvním sněhem můžete jen zacvaknout a vyrazit.
  • Očistěte z vázání všechny nečistoty - třeba starým zubním kartáčkem.
  • Stáhněte vypínací síly na minimum - aby si pružina uvnitř odpočinula. Pokud ale máte hlavu děravou a hrozí u vás nebezpečí, že před sezónou zapomenete vypínací síly nastavit zpět, raději to nedělejte.
  • Špičku bezrámového vázání přepněte do stavu, jako když je v ní zacvaknutá bota. Tím uvolníte pružiny a prodloužíte jim život.
  • Ručním šroubovákem zkontrolujte dotažení všech šroubů.
  • Promažte pružiny a čepy patní opěrky mazivem vhodným i do mrazu.

Životnost

Výrobci doporučují výměnu po nějakých 5 letech. Pružiny se totiž časem “unaví” a plasty degradují. A právě plasty se poškodí nejčastěji a neočekávaně. A třeba i v nevhodné situaci - daleko od místa pomoci nebo v oblouku kolem stromu. Následky lepší domýšlet, spíše jim předcházet včasnou výměnou. Obzvlášť u vybavení z druhé ruky, u kterého neznáte jeho historii a způsob používání.

Ještě nad něčím tápete? Poraďte se s námi. Skialpy prodáváme už od minulého století.

Naše zkušenosti do vaší schránky

Nechte nám tu kontakt a my vám jednou za měsíc pošleme pár dobrých tipů, co se venku vždycky hodí. A nebojte, vaše osobní údaje máme pod kontrolou. Přesvědčte se >>
sagita_logo
Husova 59, 506 01 Jičín
info@telemark.cz
+420 493 535 985
Mgr. Jiří Všetečka
Tylova 1083, 506 01 Jičín
IČ: 60925183
DIČ (VAT): CZ6704072111
Účet: 156887461/0300 ČSOB, a.s. – pobočka Jičín
IBAN: CZ83 0300 0000 0001 5688 7461
SWIFT: CEKOCZPP
Zjistěte o SKIALPECH první poslední
Vstupte do poradny